Miminko vyrostlo a potřebuje místo na hraní. Menší dítě vyměnilo školku za školu a potřebuje prostor na učení. Teenager si přesouvá učení od pracovního stolu spíš do postele. A je nejradši, když do pokoje ani nevstupujete.
Dětský pokoj je velmi dynamický prostor, který by se měl vyvíjet spolu s dětmi a tím, jak rostou. Ti kdo, zvolili nadčasový nábytek, mají vlastně vyhráno a jednou provždy vyřešeno. Ti, co měli postel v podobě autíčka Ferrari, asi svého teenagera nenadchnou a budou jí muset vyměnit. Ať je jak je, děti potřebují po celé své dětství místo hlavně pro sebe, kvalitní postel a potřebují dostatečné úložné prostory. Malé děti musí mít místo na hraní, větší spíš na učení. Funkce zůstává, mění se v něm jen priority. Co může nastat?
POKOJ JE JEN MŮJ
Dobré řešení v raném dětství. Dva pokoje, které jsou vyřešené jako dvě oddělené místnosti. Jedno je herna a druhé ložnice. Toto řešení je ideální až do doby, než jedno z dětí vyroste do pubertálního věku. V zájmu všech bude dětské pokoje vyřešit tak, že se sourozenci „rozestěhují“ a každému z nich bude dopřáno vlastní soukromí. Kdo na tento luxus spoléhat nemůže a dvě nebo víc pokojů prostě nemá, může využít prostor tak, aby alespoň vyčlenil každému dítěti jeho vlastní místo. Možno využít nábytek, paravány, závěsy, cokoliv, co místnost opticky rozdělí a umožní dítěti být jen „ve svém“. A podle možnosti, každému vydělte prostor stejným dílem…pokud to jen trochu jde.
CHCI SI HO VYZDOBIT PODLE SEBE
Já sama jsem zastáncem u zařizování, hlavně komunikace s dítětem. Zhruba od tří-čtyř let, dokáže své požadavky specifikovat, na rodičích je, tyto požadavky usměrnit, někde ubrat nebo přidat. Je dobré a děti to náramně ocení, když do svého pokojíčku, můžou vložit svojí fantazii, něco, co se líbí jim. Diskutujte s nimi, vybírejte společně třeba dekorace, domluvte se předem na barevné paletě. Když zařizujete les, zařizujte les, když vesmírnou stanici, každé dítě pochopí, co se tam hodí a co ne. A když náhodou bude chtít stůj co stůj obrázek s fialovým medvědem, no a co…, je to dětský pokoj přece. Tam hranice neexistují. A nebojte, když máte vkus vy, bude ho mít velmi pravděpodobně i vaše dítě.
POŘÁDEK? DYŤ JE UKLIZENO…
Tolerovat drobky v posteli, nebo jídlo v pokročilém stádiu rozkladu opravdu nemusíte, ale to, že vidíte, přehlídku šatníku v plné kráse, obsah šuplíků už v šuplíku není a ještě dlouho nebude, prostě tolerujte a raději odejděte. Ono bude lépe, i když se tomu teď těžko věří. Mimochodem toto téma, dětský pokoj pro teenegera, jsem už psala. Článek najdete tady.
Co dodat závěrem? V případě, že zařizujete dětský pokoj, zvažte vždy, jak dlouho chcete, aby sloužit v té podobě, kterou mu vyberete. Vnímejte svoje dítě, nějaký zaručený návod nebo dogma, že tak nebo jinak, vlastně neexistuje. Je potřeba zohlednit i rodinný rozpočet a čím míň financí na zařizování máte, o to víc dbejte na nadčasový výběr. Pokud potřebujete poradit se zařizováním, mám tu ještě jeden tip.
E-book Jak zařídit dětský pokoj, tam najdete vše od A do Z. Tipy, triky, pravidla zařizování dětského pokoje na jednom místě.