Nemohla jsem vám nepředstavit Ejvi. Kdo jí zná, ať se také začte, možná v rozhovoru najde něco, co na svém blogu dosud neprozradila. Kdo jí nezná, seznamte se prosím, se známou fashion blogerkou, autorkou knihy Svatební přípravy podle Ejvi, nově i koordinátorkou svateb, dětských oslav a a co hlavně, maminkou.
Ejvi jsem „znala“ jen virtuálně. Osobně jsem jí poznala jen nedávno, potkaly jsme se na jednom workshopu v Praze. I do té doby mi byla sympatická, ale po něm byly moje sympatie ještě větší. Možná je to i tím, že v čase kdy přednášela na workshopu, sledovala po očku hodinky, kdy má jít kojit, manžel totiž jezdil s kočárkem venku a měl dorazit za ní, až se tehdy tříměsíční Edgarek vzbudí. Vybavily se mi v té chvíli momenty, kdy naše děti byly takto malinké. Uvědomila jsem si, jak se můj život s nimi změnil. Od základů. A Ejvi jsem tiše obdivovala za to, že takto brzo po porodu je schopná vést workshop a u mluvení nešišlat. Nešišlání bych nejspíš zvládla, ale tři měsíce po porodu jsem byla ráda, že moc nemusím mezi lidi a stačí, když zajdu do krámu pro rohlíky a prohodím pár slov s pošťačkou. Někdy v tomto období jsem začala nosit čepice ☺.
Název dnešního článku jsem si půjčila z jednoho příspěvku z Ejvi blogu. Mám pocit, že vystihuje to, jaká je. Lidská, přirozená, šarmantní a i když je mámou, záleží jí na tom, jak vypadá, co si obleče a jak se nalíčí a jak bydlí. Její blog nabral po narození dítěte jiný směr, ale to neznamená, že zapomíná na sebe. S dětmi prostě plujeme životem úplně jinak, ale jsme tady taky. Trochu toho svého ženského „já“ bychom si měly určitě nechat.
Tak, nohy na stůl, křesílko, kafíčko a já vám přeji krásné čtení.
Ejvi, začnu trochu zeširoka, proč a kdy jsi začala psát blog?
Je to už 8 let. V březnu 2010 jsem blog založila, zcela spontánně, když jsem se dozvěděla, že vůbec něco jako blogy existuje. Vyčetla jsem to tehdy v ELLE, kde byly články nejdřív o zahraničních blogerkách a pak o těch prvních českých.
Líbilo se mi, že můžu mít svůj prostor, kde budu psát primárně o módě a sdílet tak články s lidmi, které mají podobné zájmy.
Nedávno jsi na svém blogu zveřejňovala příspěvek s fotografiemi pokojíčku malého Edgara. Proč tento styl?
Jsem už léta zaseklá na severském stylu. Celkově miluji minimalismus, čisté linie, základní barvy. Jsem estét a to se projevuje i v interiéru. Edgarkův pokojíček jsme zatím tedy vytvořili takto, než začne sám projevovat, co se mu líbí a čím by se chtěl obklopovat. Potom samozřejmě bude následovat úprava pokojíčku dle toho. Teď v pokojíčku beztak trávíme čas nejvíc na přebalovacím pultu. Hrací koutek s hračkami má v obývacím pokoji a u nás v ložnici má zas ještě jednu postýlku, ve které zatím v noci spinká než bude větší a bude ve svém.
Měla jsi představu o tom, že bude vypadat takto od začátku, nebo tomu předcházelo dlouhé přemýšlení?
Dlouho jsem sbírala inspiraci. Neustále jsem brouzdala po internetu a ukládala si, co se mi líbí. Tak různě se to scházelo a pak i podle toho, jak byla místnost řešená, jsme začali tvořit. O některých věcech jsem měla jasno od začátku, něco mě napadlo až později, několik detailů jsem změnila nebo doplnila až když byl Edgar na světě. A tak to bude asi pořád, furt bude nějaká fáze změn s jeho růstem :). Na to všechno se ale těším. Zařizování a vůbec interiéry mě baví.
Jsem ráda, že mnoho rodičů již pochopilo, že do dětského pokoje nepatří to, co se už nikde jinde v bytě nevešlo. Liší se podle Tebe dětské pokoje v Čechách a v zahraničí?
Dětský pokojíček si nezaslouží být odkládací místnosti. A to ani v době, když ještě není plně využíván a miminko je malé. Ale zase na druhou stranu chápu, že ne každý má tolik prostoru, aby k tomu nesklouzl a zkrátka nějaké věci měl v pokojíčku zatím odložené. Já se snažím pokojíček stále udržovat, nic, co do něj nepatří tam nenechávám.
To srovnání českých a zahraničních pokojíčků je těžké. Každý má jiný styl a to je jedno, jestli u nás nebo ve světě. Takže to bych takhle nerozdělovala.
Kde hledáš inspiraci pro Vaše bydlení obecně?
Na Pinterestu. To je nekonečný zdroj inspirace. A také na Instagramu samozřejmě. Sleduji spoustu skandinávských a německých profilů, které dávají fotky svého bydlení, celých místností detailů a stále se inspiruju.
Ryze praktická otázka, na které hledá odpověď nejedna máma. Máš čas na sebe a svoje koníčky, případně na svoji práci?
Po porodu jsem rozhodně neměla. Šestinedělí bylo fakt jen o točení kolem miminka. A s tím jsem i počítala. Nedávala jsem si žádné nesmyslné cíle, takže na začátku jsem neměla čas nebo sílu na nic než na Edgarka. Ani teď to není tak, že bych se hnala za tím, abych za každou cenu pracovala a nebo měla čas sama na sebe, ale kupodivu se mi to daří a jsem za to ráda. Společný čas se synem si maximálně užívám. Ale když spinká, tak nezahálím a věnuji se svým věcem. Nejčastěji to je tedy nutný úklid a péče o domácnost. A pak se věnuji koníčku, který je zároveň i prací, tedy blogování a Instagramu a navíc jsem teď ještě založila se sestrou firmu. Takže se vrhám i do nové pracovní role. A to hlavně z toho důvodu, právě kvůli Edgarkovi, že si přeji pracovat nezávisle, být si svým šéfem a mít tak čas na rodinu, jak bude potřeba.
Co ti pomáhá, když si unavená, nevyspalá nebo na tebe jen proste, padne splín?
Bude to znít možná jako klišé, ale Edgar. Stačí mi se na něj podívat a hned mám dobrou náladu, stačí mi být v jeho blízkosti, když si hraje a hned mě dobije energií. Jedna čtenářka mi teď napsala k tomuhle tématu, když jsem tuhle otázku a svou odpověď už zmínila, hrozně hezký komentář a já si ho dovolím tady nasdílet, protože s ním se zcela ztotožňuji, takhle to cítím a to je ten důvod, proč odpověď je právě syn. ,,Miminka ze sebe totiž sálají všechno pozitivní. Není v nich ani kousek negativního. To je proč nám tolik energie dávají. A i když nám nějakou tu energii při starání se o ně berou, tak ta jejich upřímnost, bezdpodmínečná láska, nevinnost a pozitivita nám tu energii vrací několikanásobně zpátky.” :).
Než jsem začala pracovat v oblasti interiérů, pracovala jsem s krásou, s krásou nás žen. Pohybovala jsem se v kosmetickém průmyslu a moje kosmetické propriety nebylo kam ukládat. Čím déle jsem však byla doma s dětmi, z množství sice neubývalo, ale po šesti letech jsem musela téměř všechno vyhodit. Pečuješ o sebe ráda?
Já jsem se hlavně dostala do fáze, že čím víc jsem doma, tím víc vnímám naší domácnost a své věci a mám občas pocit, že jsme až moc zahaleni vším. Proto neustále něco vyhazuji, vyřazuji a to se týká i kosmetiky. Mám toho tolik, že nejsem schopna to upotřebit a to mě frustruje. Neustále tedy nějakou kosmetiku rozdávám po rodině a kamarádkách. Ale i si některé kousky moc ráda užívám sama. Ráda o sebe pečuju a ráda se cítím dobře. Je to spíš tak, že mám hlavně několik svých oblíbených produktů a těm jsem byla věrná už před svou rolí maminky a jsem i nyní.
Ještě na sebe prásknu, že mi netrvalo tak dlouho najít svůj styl v bydlení, ale najít ho v oblékání mi trvalo o poznání déle. A stejně si v tom občas pěkně „zaplavu“. Máš radu nebo tip, jak ho hledat a podle možnosti najít?
Někdo ho najde rychle a někomu hledání vlastního stylu trvá klidně roky. Hlavní je se vykašlat na nějaké předpisy, na to nutit se do něčeho, co se sice zrovna nosí, ale sami se v tom necítíme dobře. Móda má být přítel a to co nosíme velmi ovlivňuje to, jak se cítíme. Takže hlavní je být sami sebou.
A pro Vás, co jste se dočetli až sem, mám pro vás ještě jednu „pozvánku“. Chystám článek na téma, jak najít svůj styl bydlení, podle toho, co máte v šatníku. Tak mě pečlivě „čtěte“ i dál. Mějte se hezky a napište mi do komentářů, jak se vám dnešní článek líbil. No a a kdo by rád na návštěvu k Ejvi, tady je odkaz na její blog.
A nezapomeňte, bydlet se má krásně, ale i my ženy a maminky si zasloužíme být krásné!
Ejvi, děkuji moc za rozhovor.